|
| |
|
|
Vztahování se k druhému člověku v etice E. Levinase
VOLFOVÁ, Adéla
Práce je koncipována teoreticky a tvoří ji dvě hlavní kapitoly. Zabývá se etickou koncepcí vztahu k druhému člověku, kterou představuje francouzský filosof 20. století Emmanuel Levinas. Rozpracován je vztah mezi Já a Druhým, ve kterém je druhý člověk vždy prvotním centrem mého zájmu. Primárním znakem Levinasovy etiky je vykázat ji jako první filosofii. Jde mu tedy především o chápání metafyziky v čistě etickém pojetí. U Levinase dochází k události etického obratu, kdy nastává nahrazení dosavadní ontologie, jež se zaměřuje na teoretické poznání metafyzikou. Morálka je pojímána jako základ etického vztahu s druhou osobou. Tento interpersonální vztah je vždy vztahem asymetrickým a bytostně etickým. Levinasova etika je etikou odpovědnosti za Druhého, ve které je možné přiblížit se Druhému. Etika se zabývá pojetím transcendence, Nekonečna, exteriority a interiority.
|
|
|
Ontologický čtverec: Aristotelés & E. J. Lowe
PRIEHRADNÁ, Markéta
V práci jde o porovnání dvou ontologických koncepcí, Aristotelovy a Loweovy, konkrétně co do jejich pojetí obecnin. Prvně si vymezíme, čeho všeho se týká problematika zkoumající jsoucno, čemuž nám je nápomocná diachronní analýza sporu o univerzálie. Následující kapitoly jsou věnovány popsání a analýze ontologických systémů Aristotela a Lowea, s přihlédnutím k jejich nedostatkům. Závěr práce je srovnáním získaných poznatků a pojmenování rozdílů mezi Aristotelovou a ontologickou koncepcí, přičemž Aristotelés jako základní jsoucna patrně vidí ta, na něž se odkazuje deseti kategoriemi, kdežto pro Lowea jsou základními jsoucny právě čtyři kategorie z ontologického čtverce. Závěr je věnován i dalším rozdílům v pojetí obou autorů, konkrétně hylemorfismu a spojení obecnin s jednotlivinami.
|
|
| |
|
| |
|
|
Filosofické dílo Nikolaje Losského
Haicl, Matouš ; Nykl, Hanuš (vedoucí práce) ; Filová, Simona (oponent)
Práce představuje filosofický systém Nikolaje Losského. Jsou uvedeny základní biografické údaje a poté je Losského filosofie vykládána z hlediska tří oblastí - gnozeologie, metafyziky a etiky. Losskij budoval svůj systém postupně s důrazem na vzájemnou provázanost. Nejprve formuloval své učení o intuici, čímž vstoupil do dialogu s evropskou tradicí novým konceptem poznání. Poté vytvořil nauku o dichotomii světa rozděleného na sféru království Božího a království rozbroje. Člověka pak popsal jako bytost stojící mezi těmito světy, jejíž životním posláním je hledat cestu zpět k Bohu. Nakonec jsou představeny některé aplikace Losského základních tezí v drobnějších dílech a je zhodnocen přínos a perspektivy Losského nauky pro současné filosofické bádání.
|
|
| |
|
|
Suárezův důkaz Boží existence
Pavlorek, David ; Novák, Lukáš (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Cílem předkládané práce je předvést Suárezův důkaz Boží existence jakožto hlavní úkol jeho metafyziky a zároveň ukázat vliv sv. Tomáše Akvinského a Jana Dunse Scota na jeho vlastní systém metafyziky. Jak bude ukázáno, význam tohoto čelního myslitele tzv. druhé scholastiky spočívá v jeho syntéze relativně neslučitelných nauk tomismu a scotismu. Tato práce se proto bude zabývat hlavními problémy předchozí tradice aristotelské metafyziky, zvláště pak analogií jsoucna vzhledem k Bohu a stvořen, teorií kauzality a dalšími souvisejícími otázkami. Klíčová slova Suárez - Tomáš Akvinský - Duns Scotus - metafyzika - důkaz Boží existence
|
|
|
Metafyzické základy filozofie Ladislava Klímy
Kratochvíl, Jan ; Hogenová, Anna (oponent) ; Rybák, David (oponent)
Práce je věnována rozboru metafyzických základů filozofie českého spisovatele a myslitele Ladislava Klímy. Zachycuje jeho polemiku se starší filozofickou tradicí a vlastními inspiračními zdroji a odhaluje zásadní kontradikce výsledného celku - egosolismu. Těžiště práce leží v analýze přechodu jistého metafyzického vidění světa ve specifický etický apel a s tím související kritikou křesťanské víry tak, jak ji Klíma vnímal. Ta je mnohem více emocionální, než racionální, tato emotivita je ilustrována ukázkami z Klímovy beletristické tvorby. Z nich je rovněž dovozováno ulpívání na hlediscích tradiční metafyziky. V závěru práce jsou shrnuta východiska Klímova filozofování, z nichž popsané kontradikce nutně vyplývají. Je ovšem navržen takový způsob čtení Klímova díla, který je vůči myšlenkové nesoudržnosti výsledného intelektuálního konstruktu indiferentní.
|
|
|
Definice náboženství z hlediska sémiotiky Ch. S. Pierce
Bromková, Petra ; Karľa, Michal (vedoucí práce) ; Švantner, Martin (oponent)
Práce se zaměřuje na vytyčení základní problematiky definice náboženství z hlediska sémiotiky Charlese Sanderse Peirce. Jejím cílem je na základě vybraných Peircových textů, které jsou pro danou problematiku klíčové, vyložit Peircovu filosofii náboženství, která v sobě zahrnuje pojetí náboženství úzce propojené s Peircovou metafyzikou, faneroskopií, sémiotikou a agapismem. Zaměřuje se především na Peircovu teorii evoluce, představu Boha, způsob pragmatického usuzování, jakým lze k představě Boha dospět, a vztah náboženství a vědy. Interpretací textů Ch. S. Peirce dospívám k závěru, že o přesnou definici náboženství nelze v jeho teorii usilovat. I tak může sémiotické pojetí náboženství přinést nový pohled: náboženství by mohlo stát na stejných principech, kterými se řídí věda. Lze jej rovněž chápat jako komunitu lidí usilujících o ustavičné hledání pravdy. V rámci zkoumání hledá tato komunita lidí odpovědi na otázky týkající se teologických ideálů. Předpokladem víry jednotlivých příslušníků náboženských komunit je zakoušení Boha, který je dokonalým, nejvšeobecnějším znakem a zároveň růstem a semiósis ve vesmíru, které si lidé interpretují. K uctívání Boha dospívá věřící prostřednictvím múzování, zvláštní bezúčelné činnosti, jež je však součástí vědeckého zkoumání podle metody vědy. Hypotéza reality...
|
host ::
RSS.